Památník padlých Libhošťanů

Kalendář událostí

Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
			1	2	3	4
5	6	7	8	9	10	11
12	13	14	15	16	17	18
19	20	21	22	23	24	25
26	27	28	29	30	31

Historie jedné z nejvýznamnějších památek v Libhošti.

V roce 2004 došlo, po téměř 43 letech, poprvé k záchovné údržbě památníku padlých Libhošťanů. Na pomník obec dosti dlouho šetřila peníze, Libhošť jimi nikdy neoplýval. Ztráty na životech v 1. světové válce však byly natolik strašné, že vůbec nebylo žádných diskusí o tom, že oběti této strašné a nesmyslné války bude nutno v obci trvale důstojným způsobem připomínat. Dosti těžko se hledalo pro památník důstojné místo. V místě, které bylo pro stavbu památníku vyhledáno, stála v té době dřevěná bouda knihaře a varhaníka Bedřicha Kletenského, který zde také prodával dětem školní potřeby. Bedřich Kletenský byl celkem vážená osoba, navíc byl i postižený krátkozrakostí, měl v obci dosti zastánců, takže o místě se dosti dlouho diskutovalo. Nakonec zvítězil názor, že místo je optimální variantou a bouda musela uhnout. Bouda byla sbita jen z desek a při jejím přemisťování se prakticky, jak tvrdí pamětníci, prý rozsypala.

V té době už v okolních obcích stály pomníky padlých rodáků a autorem mnohých z nich byl příborský sochař František Juráň. Obec zjišťovala finanční náklady a nakonec mu v roce 1930, více jak 11 let po skončené válce, stavbu památníku zadala. Pomník byl slavnostně odhalen v červenci roku 1931 za účasti většiny obyvatel obce. Od té doby se prostranství před památníkem padlých Libhošťanů stalo místem konání všech významných celostátních a obecních akcí. Jak se dozvídáme z kronik, byl zde každoročně připomínán 28. říjen jako den vzniku čs. samostatnosti. Z právě otevřených kronik se dozvídáme, že všechny jubilejní oslavy našeho nejstaršího a nejslavnějšího spolku - Sboru dobrovolných hasičů - se neobešly bez shromáždění u pomníku. K pomníku padlých přicházeli Libhošťané si připomínat výročí bitvy u Zborova, k padlému vojínovi přicházeli lidé o dušičkách zapalovat svíce, aby nebylo zapomínáno na utrpení a strádání těch těžkých čtyř roků.

Dá se říci, že sochař František Juráň vyřešil památník vzhledem k danému prostředí velice vkusně. Stísněné prostranství s vysokou kamennou zdí fojtovy zahrady mu velký prostor neposkytovalo. Samotnou zeď nakonec proměnil ve výhodu, neboť přímo na ni umístil pískovcové desky se jmény všech 48 padlých libhošťských mužů a na podstavec vytesal postavu padlého vojína s kamenem pod hlavou. Na průčelí podstavce zůstala zatím nevyužitá plocha, která jakoby už předem byla doslova předurčená k umístění bronzové desky se jmény dalších obětí, tentokrát už ze 2. světové války. Když se v květnu r. 1945 rozhodovali členové revolučního MNV, kam pohřbít padlého ruského vojína, nalezeného po frontě v lese Roveň, neváhali a určili za místo jeho trvalého odpočinku právě malou zahrádku před památníkem. Tuto tradici, která se stala v obci samozřejmostí, využili místní komunističtí funkcionáři pohotově po roce 1948 k oslavám svátků, které s našimi dějinnými vazbami měly jen pramálo společného. Místo se tak pomalu začalo měnit v jakoby nějaký cizí prvek, u něhož se odbývaly deklamovánky školní mládeže, rodiče tleskali za přednes a za prvé vystoupení svých ratolestí na veřejnosti. Obrat přinesl rok 1968, kdy přes známé srpnové události jsme si nenechali ještě vzít oslavy 50ti let vzniku ČSR. Méně kvalitní pískovec, který byl použit na zhotovení desek se jmény, zvětral natolik, že bylo nutno k tomuto výročí přijmout řešení. Našlo se v překrytí pískovcových desek s vytesanými jmény bronzovými deskami (pohotově je zajistil Oldřich Kletenský ve slévárenské dílně Strojtexu).