Kalendář událostí
Po |
Út |
St |
Čt |
Pá |
So |
Ne |
|
|
| 1 | 2 | 3 | 4 |
5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |
12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 |
26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 |
|
Stručná historie obce
Až do konce 18. století se obec vyvíjela podél mělké údolní brázdy mezi SZ svahem Libhošťské hůrky, (494 m) a BŘEHY (326 m). Po roce 1784 se obec rozšiřovala podél vybudované tzv. císařské silnice, spojující Halič s Vídní. Až do roku 1945 tvořil Libhošť klín do okolních německých obcí - Šenov, Kunín, Hukovice, Bartošovice a Sedlnice. Výměra obce je ve srovnání s okolními obcemi více jak o 1/3 menší. Dominantou obce je „kulatina" na Břehách, bývalý větrný mlýn, s mimořádnými výhledy do okolní krajiny. První písemná zmínka o Libhošti je z r. 1411 v listině Lacka z Kravař, v níž udělil obcím Štramberského panství právo „odúmrtí". V té době ale už měl Libhošť faru a kostel, takže založení obce podle nálezů keramiky je možno datovat do třetí třetiny 13. století.
Mezi dochovanými památkami na rané období obce jsou dvě kamenné křtitelnice a podstavec pod sochou sv. Jana Nepomuckého s reliéfy z období Karla IV. u vchodu na hřbitov. V období husitských válek byla zdejší fara obsazena bratrským knězem. Libhošť udržoval styky se Sborem Moravských Bratří ve Fulneku. Svědčí o tom záznamy v Registrech obce Libhošťské z let 1587 - 1694, psané nádhernou češtinou. V r. 1621 obec přešla do poddanství jezuitského Konviktu v Olomouci. Po vypuzení bratrského kněze byl v obci utlumen veškerý duchovní život. Libhošťanům byla uložena robotní povinnost mimo jiné ke Dvoru v Bernarticích n. Odrou, kde chodili pěšky přes les Roveň. Vznikl tak mezi lidmi dlouho přežívající pojem „Bernacký" chodník. V roce 1772 vyslaly obce Bernartice a Libhošť deputaci k následníku trůnu Josefovi se žádostí o přezkoumání jejich robotních povinností. Všestranný rozvoj obce se datuje od r. 1778, kdy byl jmenován rychtářem Leopold Heřmanský, potomek nižší české šlechty. Byl vystavěn nový kostel sv. Jakuba st. a fara s bytem pro učitele a školou.
Prvním učitelem se stal Kajetán Kotek ze Švábenic, který zaznamenal v první obecní kronice období napoleonských válek s přesuny ruských vojsk přes Libhošť. Jeho syn František Xaver (1800-1854) byl ve Vídni skladatelem klavírních skladeb, učitelem hry na klavír a korepetitorem ve vídeňské opeře. Libhošťané se aktivně zúčastnili v r. 1893 Národní slavnosti v Loučce u Nového Jičína, která byla přípravou na celonárodní Národopisnou výstavu v Praze. V tomto období se stává obec Libhošť obcí dělnickou.
Z řemesel převládají tesaři a zedníci, postupně tovární specialisté od „černého řemesla" a dělníci v kloboučnických a textilních továrnách v okolí. V r. 1901 se stal správcem zdejší farnosti P. Josef Slavíček, kustod muzea v Prostějově. Na zdejší faře shromáždil rozsáhlé sbírky zkamenělin druhohorní fauny, předmětů lidového umění, zejména maleb na skle. Větší část sbírek je uložena v muzeích ve Vídni a v Ostravském muzeu. Na jeho činnost navázal po r. 1945 zdejší učitel Jaroslav Stara, který založil Lašský národopisný soubor, který vystupoval dlouhou dobu v okolí i v zahraničí. Libhošť má velkou kulturní tradici, bohatý divadelní, společenský a hudební život, proslul i výstavami. Po roce 1926 se rozšířila v obci těžba a zpracování ostřice třeslicovité, která hojně roste v lese Roveň, zvaná „chudačka". Používala se jako výplň čalouněného nábytku, automobilových i vlakových sedadel.
V roce 1884 v obci vzniká prvý veřejný spolek - Sbor dobrovolných hasičů. V roce 1907 vznikly strana Sociálně demokratická dělnická, Skupina všeobecného sdružení katolického dělnictva a Spořitelní a záložní spolek Reifasenka. Významnými rodáky jsou redaktor, spisovatel, knihovník Zdeněk Vavřík (1901 - 1966), který má na rodném fojtství pamětní desku, František Škarka, který narukoval ke známému pluku Deutschmeistrů ve Vídni, kde hrál v plukovní kapele, odkud jej vyreklamoval Johann Straus. S jeho kapelou procestoval jako sólista na trubku většinu evropských hlavních měst. Jaroslav Pavelka, automobilový závodník Tatry Kopřivnice, se zúčastnil mnoha soutěží, kde většinou končil na stupních vítězů.V 1. světové válce padlo 40 mužů, 29 Libhošťanů se stalo příslušníky čs. legií.
Od r. 2011 je Libhošť opět samostatnou obcí, poté, co se v referendu oddělil od města Nového Jičína. V obci pracují společenské organizace hasičů, zahrádkářů, myslivců, osvětová beseda, fotbalový klub a klub důchodců. Kulturní a společenský život je soustředěn v budově fojtství, která je kulturní památkou.
